Přepis rozhovoru Svobodné Evropy se Zdeňkem Drncem (Sdružení pro ochranu vrchu Val)
Plzeň, podzim 1997

Kaška: Japonská nadace Sasakawa Peace Foundation spolu se Sasakawa fondem pro Střední Evropu uspořádaly v České republice již počtvrté veřejnou soutěž o nejlepší projekty v oblasti životního prostředí. Soutěž byla určena českým a moravským nevládním organizacím a jejich projektům, které významně napomohly změnám v přístupu k ochraně životního prostředí. Jejím vítězem se v letošním roce stalo Sdružení pro ochranu vrchu Val u Plzně s projektem usilujícím o záchranu tohoto ohroženého ekosystému, využitím majetkových práv vlastníků půdy v trase dálničního obchvatu západočeské metropole. O tom, co toto vítězství pro Sdružení znamená, si bude v následujících minutách povídat Antonín Kaška s jedním se zakladatelů Sdružení Zdeňkem Drncem, který cenu převzal ve čtvrtek 27. listopadu 1997.

Drnec: Samozřejmě předání ceny je pro nás zaprvé velkým povzbuzením a za druhé je to pro nás do jisté míry satisfakce i ocenění několikaletého úsilí, které zde v záležitosti dálničního obchvatů Plzně vedeme. A pro nás je potěšitelné to, že někdo bez jakýchkoliv předsudků a bez nějakého předjímání efektivně nebo objektivně hodnotí naši práci a nezabývá se tím, zda zde jsou nějaké zájmy nebo nejsou zájmy, je to prostě záležitostí a diskuse věcného charakteru. I tak tu cenu nadace chápeme.

Kaška: Kdy a proč vznikl projekt záchrany vrchu Val?

Drnec: Projekt záchrany vrchu Val vznikl zhruba na přelomu roku 94-95, kdy k našemu překvapení a zcela nelogicky došlo k posunu trasy dálnice z tehdejšího vedení v takzvané variantě SUK 1 do té současné verze SUK 2, která podle nás zcela nešťastným způsobem prochází téměř středem tohoto významného krajinného prvku. A v té době bylo rozhodnuto, že je třeba toto území, které víceméně je volnou přírodou, je částečně pouze rekreačně využíváno, že bude nějakým způsobem nutné ho ochránit. Proto jsme iniciovali založení občanského sdružení, tak abychom se mohli zúčastnit všech správních řízení, které pak následně v té věci probíhaly.

Kaška: Proč jste tedy vlastně dali žalobu k soudu?

Drnec: Žaloba k Vrchnímu soudu byla vlastně opět logickým vyústěním všech těch nedostatků a nezákonností, které provázely ta jednotlivá správní řízení. A to jak řízení podle zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, tak i řízení vlastně podle samotného stavebního zákona, tedy vlastní územní řízení. Přestože jsme příslušné správní orgány opakovaně upozorňovali, že zde dochází k těmto hrubým nedostatkům a že jsou porušovány jednotlivé zákony, nikdo nebyl ochoten tyto námitky akceptovat a brát je vážně. Naopak, byli jsme vysmíváni, že nás mašinérie státní správy ve všech důsledcích nakonec stejně převálcuje. Proto tedy poslední možností, jak účinně hájit zájmy, byla tedy žaloba k Vrchnímu soudu v Praze. Ta žaloba vlastně vedla k Vrchnímu soudu právě proto, že de facto Vrchní soud ukončil ten proces, kdy v této záležitosti rozhodovaly orgány státní správy. Proto ta žaloba k nezávislému soudu.

Kaška: Soud pro vás znamenal vítězství. Co vy na to? Potěšilo vás to?

Drnec: Samozřejmě, rozhodnutí soudu bylo takové, jaké bylo a myslíme si, že jiné být ani nemohlo. Aniž bych chtěl někoho obviňovat už před jednáním soudu z některých kontaktů, které proběhly jsme měli jakési informace, že i samotný žalovaný orgán, kterým bylo tehdejší ministerstvo hospodářství, si bylo vědomo, že zřejmě u soudu neuspěje. Projednání a vlastní průběh toho řízení u soudu byl celkem jednoznačný a až na některé věci, které soud nechtěl projednávat spíš z hlediska toho, že mu to nepřísluší, mám na mysli návrhy na zrušení velkého územního celku plzeňské aglomerace, tak spíš ve všech těch ostatních žalobních bodech bylo žalobcům dáno de facto zcela zapravdu. To znamená, rozhodnutí bylo zcela jednoznačné v prospěch žalujících.

Když jsem viděl záběry z tohoto soudu bylo vidět, že ministerský úředník tentokrát ovšem z Ministerstva pro místní rozvoj, se velice smál do kamery a říkal: Ano, je to skvělé, vyhráli jste sice soud, ale Plzeň nebude mít obchvat.

Je to jen ukázka přístupu těch státních úředníků k té podstatě toho problému. Jim je jedno, jestli Plzeň bude mít obchvat nebo nebude mít obchvat. Kdyby tomu tak nebylo, tak by dávno se museli zasazovat o to, aby byly dodržovány zákony. Aby ta věc se posuzovala věcně a nepřevažovala hlediska politická. Oni mají práci a pro ně to znamená de facto pouze další činnost, ale na podstatě toho problému Plzně se nic nemění. Taková ta reakce, která vlastně byla zklamáním nad rozhodnutím soudu, já osobně ji považuji za přetvářku, protože oni sami věděli, že postupovali hrubě nezákonně a že u toho soudu nemohou uspět.

Kaška: Jaký je současný stav, jak se v současné době tváří ministerstvo?

Drnec: Ministerstvo pro místní rozvoj k našemu údivu tři měsíce vyvíjelo nečinnost, přestože ta problematika byla celkem jasná okamžitě po rozhodnutí soudu a teprve až v těchto dnech vydalo výzvu a rozhodnutí příslušné organizaci, kterou je Ředitelství silnic a dálnic, neboť to teď musí znovu doplňovat podklady, aby mohlo být znovu zahájeno správní řízení, takže Ministerstvo pro místní rozvoj podle nás zbytečně ztratilo tři měsíce času a teď se pokouší opět tou svou cestou zrealizovat takový průběh těch jednotlivých správních řízení, který podle nás povede s největší pravděpodobností opět tedy k rozporům a k neshodě v té záležitosti a který ve svých důsledcích podle našeho názoru tu stavbu obchvatu neurychlí ale naopak ji zpomalí. Já to nechci nějak podrobně rozebírat, problém je velice složitý ale myslíme si, že nedojde-li k jakémusi konsenzu v rámci přípravy těch jednotlivých správních řízení, takže v tom finálním rozhodování se opět dojde k rozporům, které mohou být opět, ať už z té či oné strany předmětem opět žalob a napadání těch jednotlivých správních rozhodnutí. To je dle našeho názoru chyba a myslíme si, že by se tomu dalo předejít jednáním. Už v této fázi.

Před několika měsíci se otevřela dálnice nebo dálniční úsek z Rozvadova do Plzně, čímž se předpokládalo, že tedy Plzeň bude naplněná vozidly, tento předpoklad se nesplnil, protože daleko větší množství vozů je v centru než právě těch, které by měl vést obchvat kolem Plzně.

No, víte, o této věci vím velmi, velmi mnoho, už z počátku devadesátých let, když jsem se angažoval v jakési skupině lidí, která již tehdy se snažila prosadit, řekl bych, takové celkové posouzení té problematiky a oddělení té dopravy, která je čistě tranzitní a která je naopak dopravou cílovou a obslužnou, tedy která zatěžuje město Plzeň a rozhodnout, jak s touto dopravou naložit, tedy kam ji odvést, tak aby co nejméně škodila městu a na druhé straně aby tedy měla šanci vytáhnout na sebe maximální množství té vnitřní městské dopravy. Bohužel, taková ta idea posouzení toho okruhu se v té době neuskutečnila, takže dnes stojíme v situaci, kdy si řada lidí začíná uvědomovat, že dálniční obchvat Plzně pro Plzeň až tak velkým přínosem nebude, neboť tem vlastní průtah městem, kterou představuje ta silnice 1/5, vedoucí po Rokycanské třídě, kolem Štruncových sadů a dle směrem na Stříbro, představuje zátěž z hlediska tranzitní dopravy asi v % kolem 15-ti, maximálně 20-ti %. Tato doprava z města bude převedena jednou na obchvat, ať už to bude ten či onen, bude však záležet, jestli to bude ta vzdálenější verze nebo ta bližší, protože samozřejmě ta atraktivita té trasy na sebe přitáhne více či méně dopravy, to znamená, tato doprava skutečně z té silnice 1/5 odejde. Ale ten výkon, ten vlastní výkon na té vnitřní komunikační síti bohužel zůstane zachován, takže takové tahy jako je Nepomucká, Slovanská, Klatovská a Americká a podobné vnitřní komunikace budou daleko více zatíženy a vlastně není šance tu dopravu z těchto částí odvést, protože je to doprava městská a obslužná.

Kaška: Jak vidíte budoucnost dálničního obchvatu? Nebo východiska ze současného stavu?

Drnec: My už jsme se pokusili v těch zatím velice omezených kontaktech, protože zdá se nám, že není zájem, opět k našemu překvapení, že není zájem vyslechnout názor té druhé strany, tak jsme se snažili už naznačit, co by bylo podle nás nejrozumnějším a řekl bych, legislativně nejčistším způsobem, jak tento dlouhý spor u Plzně ukončit. Máme dojem, že pokud se opět budou hledat cesty, kdy se bude někdo snažit za každou cenu prosadit takové to svoje vysněné řešení, takže to budou cesty vedoucí v těch finálních závěrech k rozporům a opět k negaci, ať už z toho či onoho řešení. Naše představa je, že by se celá věc měla vrátit do prvostupňového řízení, tedy na Magistrát města Plzně a ten by měl vyzvat investora stavby k doplnění podkladů v tom smyslu, že předmětem posouzení podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí by byly oba dva ty koridory těch staveb. Ta současná k variantě SUK i ta původní v té variantě KUO. Jedině za tohoto předpokladu je možné, řekl bych, dojít k tomu, že ať ta či ona strana, podle toho, který výsledek tedy bude z toho posuzování následovat, tak ať ta či ona strana prostě nebude mít šanci uspět při jakémkoliv případném soudním sporu, protože ta čistota toho procesu je právě dána na dodržení všech těch zákonných ustanovení, které by měly být v rámci takovýchto správních řízeních a při přípravě takto složitých lineových staveb akceptovány.

Kaška: Nezačínají vám po rozhodnutí soudu občané Plzně nadávat za to, že jste vlastně zamezil výstavbě obchvatu města Plzně?

Drnec: No, především, já si myslím, že to je záležitost dobré informovanosti. Každý, kdo měl zájem a kdo jen trochu stál o to, aby si získal potřebné informace, měl v těch uplynulých letech k tomu dostatečný prostor. V současné době se samozřejmě najdou jedinci, kteří to kritizují, ať z těch či oněch důvodů, pro nás třeba je potěšitelné zjištění, že ty informace, které jsme my dávali k dispozici veřejnosti města nakonec dle našeho názoru našly odezvu, která se projevila v tom, že většina z těch oslovených obyvatel města se přiklání k tomu původnímu řešení stavby. Opíráme se o závěrečnou zprávu z výzkumu názorů obyvatel Plzně, který byl zpracován v dubnu letošního roku a z něho vyplývá, že pro dřívější trasu KUO je 38% občanů města, pro původní verzi SUK je 28% a neví nebo nezná 34% obyvatel. Jsme přesvědčeni, že po rozhodnutí Vrchního soudu těch, co neví nebo neznají, už je podstatně méně a naopak bude více těch, kteří budou pro tu původní verzi stavby. To asi někomu nepřijde příjemné, zejména z té úzké skupiny lidí, kteří podle mého názoru často zcela demagogicky ale bez snahy o kvalitní informaci tvrdě setrvávají na svých stanoviscích a nemají zájem je měnit.

Kaška: Když se ještě podíváme na ten průzkum veřejného mínění občanů města Plzně, byl někde tento průzkum zveřejněn?

Drnec: No, určitá dílčí informace proběhla pokud se nepletu, myslím že to byla Mladá fronta Dnes, která to zveřejnila, ale jako oficielně, to bylo rozdáno pouze někde na nějaké tiskové konferenci, řekl bych, jako jakýsi dodatek. Ale aby se s tím pracovalo třeba v zastupitelstvu města, aby se tím někdo zabýval, vyhodnotil tedy názory obyvatel města Plzně a podle toho přijal řešení, tak to se domnívám, že k tomu tedy nedošlo. Naopak mám pocit, že někteří zastupitelé, kteří argumentují zájmy obyvatel města Plzně tak argumentují zcela protichůdně s tím, co se v tom průzkumu objevilo. Myslím si, že řada lidí, kteří dnes dělají komunální politiku v Plzni by měla více přihlížet k názorům veřejnosti a neprosazovat až tak dalece úzké skupinové zájmy, jako tomu bylo doposud.

Kaška: Proč si myslíte, že vlastně u nás se prosazují tyto úzké skupinové zájmy zatímco na Západě se politici musí věnovat tomu veřejnému mínění?

Drnec: No, je to do jisté míry i určitou okleštěností některých právních předpisů, koneckonců i v rozsudku Vrchního soudu byla velice podrobně rozebrána tato záležitost a bylo tam konstatováno, že občan, ať už buď jako vlastník pozemku nebo jinak zainteresovaný na podobné stavbě, může vlastně hájit pouze svůj osobní soukromý zájem, ale nemůže vstupovat do problematiky veřejného zájmu. Nemůže namítat ohrožení nebo poškození veřejného zájmu v tom smyslu, že třeba stavba je dražší, ekologicky méně výhodná a zasahuje třeba i do práv jiných skupin obyvatel a podobně. To mu žádný jiný právní předpis u nás neumožňuje. V rozhodnutí soudu bylo konstatováno, že pokud prostřednictvím konkrétních občanských sdružení vstoupí do takovéhoto sporu a má k tomu právní legitimitu, tak že je mu umožněno, aby ty námitky ve smyslu toho veřejného zájmu uplatňoval a rozhodnutí Vrchního soudu nebo rozsudek Vrchního soudu je vlastně významným průlomem v této záležitosti. Protože prakticky občané budou mít možnost na základě výkladu tohoto rozsudku do těchto záležitostí takto vstupovat.

Kdyby se to nepodařilo a trasa nakonec opravdu vedla po trase SUK, to znamená, že by se vám kousek nad vaším domkem rozstřílel vrch Val, jak byste se cítil?

No, takhle: především jsem přesvědčen, že jaksi ty možnosti vyčerpány ještě nejsou, a pak je to otázka přístupu. Osobně, majetkově ani jiným způsobem nejsem na této záležitosti nijak zainteresován, o čemž se může přesvědčit každý nahlédnutím do záborového elaborátu ať u tamté nebo oné trasy. Za další, domnívám se, že k tomu je ještě hodně daleko, neboť je zde řada rozhodnutí příslušných orgánů, konkrétně je to záležitost třeba Ministerstva životního prostředí, které uvedlo ve svém rozhodnutí, že musí být realizovaná trasa, která je v tuto chvíli mimo ten významný krajinový prvek. Vrchní soud v Praze de facto zrušil ta rozhodnutí, která byla přijata nezákonně, to znamená, že zrušil rozhodnutí ministra Bendy, která umožňovala průchod tím Valem. Dnes máme rozhodnuto tak, že ta stavba de facto tento významný krajinný prvek míjí jižně od tohoto vrchu, takže než se propracujeme k tomu, kudy ta trasa v tom prostoru povede, uplyne ještě mnoho vody. A já jsem pak přesvědčen o tom, že i ty vlastnické zájmy tam, které jsou z titulu těch původních vlastníků pozemků budou velice těžko překonatelné, neboť stanovisko, že nemůže být narušen v podstatné části toho vrchu lesní porost včetně půdního krytu, znamená velice, řekl bych, vágní formulaci, která neumožňuje žádnému soudu vyvlastnit pozemek, protože všichni tam tvrdí, že právě ten jejich je součástí té podstatné části toho vrchu. To znamená, dokud tyto věci nebudou naprosto legislativně čisté, to je to, o čem jsem již mluvil a nebude to zcela jednoznačně formulováno a doloženo, tak se dálničního obchvatu Plzně těžko dočkáme.

Se Zdeňkem Drncem, představitelem Sdružení za záchranu vrchu Val si povídal Antonín Kaška.


Za obětavé přepsání textu Děti Země děkují Jarce Krpejšové z Plzně


Další informace o...
...tom jak můžete pomoci Vy ...dálničním obchvatu Plzně sekci "Za ekologicky čistou dopravu" Dětech Země - Plzeň Dětech Země




© Děti Země, Jan Rovenský
21.7.1999