Ivan Brezina o plzeňském obchvatu

OBCHVAT - Vždycky se nedá říct, kdo je Mirek Dušín a kdo Štětináč

Ivan Brezina


I když vám to redaktoři seriózních novin a časopisů ani teoretici žurnalistiky nikdy otevřeně nepřiznají, je hlavním úkolem novinářů přežvýkávat a zjednodušovat realitu. Složité odborné problémy s řadou možných alternativních řešení a desítkami navzájem se vylučujících pohledů jsou nudné a nikoho nezajímají - čtenáři chtějí jasnou odpověď' na otázku, jak to vlastně je. Ta ale většinou neexistuje, protože svět je zkrátka složitější.

V článku Ekoteroristé II jsem před časem psal o dvou průšvizích, do nichž v podstatě bez vlastní viny spadla organizace ekologických aktivistů Děti Země. Nějací anonymní zelení násilníci zneužili jejich vcelku nevinných happeningů ke spáchání ekologicky motivovaných trestných činů. Děti Země měly smůlu, protože v rámci širokého spektra českých ochránců přírody jsou skupinou velmi umírněnou a rozumnou. Pomaleji myslící čtenáři Reflexu si ale bohužel z mého článku odnesli černobílé zjednodušení: těmi nebezpečnými ekoteroristy jsem prý myslel Děti Země.

Dlouhý úvod, krátký závěr - Děti Země jsou dnes vůdčí silou boje proti vládou schválené variantě (zvané SUK2) dálničního obchvatu Plzně. Zatím při tom používají zcela legální a legitimní prostředky a Vrchní soud jim dal před časem za pravdu, že při prosazováni stavby obchvatu byl několikrát porušen zákon. Člen rady města Plzně Marcel Hájek (ODS) o nich přesto píše jako o ekoteroristech.

Janu Rovenskému z plzeňské pobočky Dětí Země jsem nejdřív slíbil, že se slovo "ekoteroristé" v článku o dálničním obchvatu vůbec neobjeví. Chtěl jsem jít důsledně jen po věcné podstatě sporu a pokusit se o jeho chladnou a nezaujatou analýzu. Domníval jsem se, že se podrobným studiem písemností a rozborem názorů všech zúčastněných mohu dobrat nějakého konečného poznání, jednoduché pravdy, kterou půjde logicky zdůvodnit a exaktně vyargumentovat. Věc se zdála jasná: buď jsou ti, kteří proti dálničnímu obchvatu protestují, demagogové brzdící celospolečensky důležitou stavbu, nebo jsou naopak její stavitelé bezohlednými ničiteli přírody. Někdy takovou jednoduchou pravdu vypreparovat lze - kdo okradl babičku nebo zahodil plechovku do lesa, je prostě lump a basta fidli. Někdy ale žádná jednoduchá pravda neexistuje.

V ČEM JE JÁDRO PUDLA

Spor o dálniční obchvat Plzně je tak vášnivý, spletitý a nekonečný, že se nevyhneme obrovskému zjednodušení. Podle studií z doby před listopadem 1989 měl obchvat původně vést na sever od města. Po převratu se ale díky otevření hranic s Německem radikálně změnila dopravní situace, a vláda proto rozhodla, že obchvat obejde Plzeň z jihu. V roce 1991 vláda schválila průběh dálnice koridorem po polích mezi vesnicemi Černice a Bručná, který ze severu obcházel zalesněný kopec Val. "Obyvatelé Černic a Bručné pak ale začali protestovat a sepisovat petice," vzpomíná Jan Rovenský. "A protože bylo krátce po převratu a politici ještě nevěděli, jak se ke křičící veřejnosti chovat, plzeňský magistrát se lekl. Aby křiklounům vyhověl, rozjel ve vládě lobbying za změnu trasy. Vláda pak v roce 1994 svoje rozhodnutí zrevidovala. Místo původně zvoleného koridoru mezi Černicemi a Bručnou se objevila varianta SUK2, která by měla významný krajinný prvek vrch Val rozříznout dvacet metrů hlubokým zářezem, později na žádost ministerstva životního prostředí doplněným krátkým tunelem. Ve hře se tedy postupně vystřídaly dvě různě pozměňované varianty možného průběhu dálnice: trasy K (KU, KUO) mezi Černicemi a Bručnou a trasy S (SU, SUK, SUK2) přes vrch Val. Ve výsledném zmatku se už dnes nevyzná nikdo kromě několika zasvěcených.

Jan Rovenský pokládá za důležité to, že při prosazování varianty SUK2 byl několikrát porušen zákon a správní orgány udělaly řadu administrativních bot (největší z nich byl zřejmě fakt, že na rozdíl od před běžné trasy SU nebyla její pozměněná varianta SUK2 nikdy posouzena z hlediska vlivu na životní prostředí, což zákon vyžaduje). "Úředníky plzeňského magistrátu jsme na jejich chyby mnohokrát upozorňovali, ale oni nás nebrali vážně. U Vrchního soudu jim to ale loni na podzim neprošlo - na základě našeho podnětu soud zrušil variantě SUK2 rozhodnutí o odvolání k územnímu rozhodnuti. Doufám, že až si úřednici párkrát "nabijí hubu", začnou nás vnímat jako partnery, a ne jako obtížný hmyz."

SLOŽITÉ A JEŠTĚ SLOŽITĚJŠÍ

Výraz "multikriteriální analýza" zaslechnu poprvé z úst dopravního specialisty Jiřího Nováka. Ptám se ho, proč se nakonec prosadila varianta SUK2, která se už z plánku zdá být nelogická: na rozdíl od vládou původně schváleného koridoru mezi Černicemi a Bručnou se totiž v jinak ploché zemědělské krajině trefuje přímo do vrchu Val. Když mi ale Jiří Novák vysvětlí, jak složitě se obě varianty možných tras posuzovaly, vzdávám svou počáteční naivní snahu najít ve sporu o obchvat nějakou definitivní objektivní pravdu. " V multikriteriální analýze se bere v úvahu celá řada faktorů," vysvětluje Jiří Novák. "Cena zemních prací, jejich technická náročnost, bezpečnost dopravy, nebezpečí znečištěni vodních zdrojů, dopad na přírodu, velikost zásahu do krajiny ... V rámci veřejného zájmu bude bohužel při stavbě dálnice vždycky něco obětováno a někdo bude poškozen. Jde jen o to, najít vhodnou kompenzaci, nejlépe naturální formou."

Je jasné, že obchvat někudy vést musí. Výsledné hodnocení té které varianty trasy je ale souhrou celé řady kompromisů a dílčích rozhodnutí v rámci multikriteriální analýzy. A právě tady se otevírá prostor pro nekonečné hádky a tahanice, v nichž každá strana najde bezpočet argumentů: zatímco první varianta je dražší, druhá je levnější. Ta první je ale zase bezpečnější. Jenže ta druhá zase tolik nepoškozuje přírodu a krajinu. Jenže ta první zase smradem z výfuků neohrozí tolik lidí. Jenže, jenže, jenže ...

"Ano, konečné rozhodnuti o tom, kterou variantou obchvat půjde, bylo politické, " přiznává plzeňský primátor Zdeněk Prosek. "Odborníci se totiž shodli, že v multikriteriální analýze vycházejí obě varianty tras velmi podobně. Pak ale rozhodování vlastně ani být odborné nemůže ! Kdyby odborníci jednu z variant vybrali jako jednoznačně lepší nebo horší, byla by věc jasná. Takhle jsme ale mohli brát v úvahu jen počty obyvatel dotčených oběma trasami. V Černicích a Bručné by prostě bylo dálnicí ohroženo víc lidí než ve Štěnovicích, v jejichž blízkosti ,nová` varianta SUK2 prochází. Dálnice vždycky někoho poškodí. Jenže stavět proti zájmu ochrany zdraví tisíců lidí zájmy několika stovek obyvatel Štěnovic, pár stromů a několika žab, mi přijde trochu demagogické. "

Jiří Novák má v záloze ještě jeden argument. Koridor mezi Černicemi a Bručnou podle něj sice vláda původně v roce 1991 schválila, jenže se tak stalo v rozporu se zákonem. Ten totiž vyžaduje, aby se na podobné stavbě shodly všechny dotčené orgány státní správy. A návrh koridoru byl prý vládě předložen bez toho, aby získal souhlas krajského hygienika a ministerstva zdravotnictví. "Kdybychom dnes volání odpůrců trasy SUK2 vyslyšeli a vrátili se k vládou původně schválenému koridoru, mohou obyvatelé Černic a Bručné tento argument kdykoli znovu vytáhnout a průchod dálnice zablokovat. Obchvat by se pak nemohl postavit nikde. Varianta SUK2 dnes už prostě nemá žádnou alternativu."

Jiřímu Novákovi jsem nenechal poslední slovo proto, že bych mu ve sporu s odpůrci trasy SUK2 nadržoval: nepochybuji, že by mu Jan Rovenský odbornými argumenty vysvětlil, proč nemá pravdu. "Když slyším, že jsme blázniví mladí zoufalci, chránící vrch Val v rozporu s celospolečenským zájmem, otevírá se mi v kapse kudla," říká ekologický aktivista. "I za námi totiž stojí celé spektrum nezávislých odborníků: urbanisté, architekti, geografové, vodohospodáři ..." Bez ohledu na to by ale pak Novák jistě dovedl Rovenského usvědčit z demagogie a Rovenský by vzápětí dokázal, že Novák překrucuje fakta. Tohle prostě nikam nevede.

DUSÍ PLZEŇ EKOTERORISTÉ ?

Největší hádka se dnes rozpoutala o to, kdo může za dusící se Plzeň. Protože obchvat jako jediný úsek dálnice z Prahy na hraniční přechod v Rozvadově zatím nestojí, valí se denně tisíce aut a kamiónů středem města. A kdo může za to, že obchvat dosud nestojí?

Podle radního Marcela Hájka jsou to "ekoteroristé". Tento názor vypadá na první pohled celkem logicky a zastává jej řada obyvatel Plzně. Stručně řečeno, mohl by znít asi takto: Kdyby zastánci původní varianty do prosazování nové varianty SUK2 pořád nešt'ourali, mohla už dávno stát a Plzeň nemusela dýchat výfukové smrady. "My ale nic nezdržujeme," oponuje Rovenský. "Za to, že Plzeň dodnes nemá obchvat, může stavebně správní odbor magistrátu, který v roce 1991 na více než tři roky účelově přerušil územní řízeni na tehdy vládou schválený koridor. Magistrát se tak snažil hrát o čas, aby ji pod tlakem křiklounů z Černic a Bručné mohl nahradit variantou SUK2. Další zdržení způsobili úřednici, kteří při jejím prosazování několikrát porušili zákon. "

Pokud lze ve sporu o obchvat vůbec najít nějakou nezpochybnitelnou černobílou pravdu, mají ji v tomto případě jednoznačně Děti Země. Poukazovat na chyby úředníků a na porušování zákona je totiž zcela legitimní a chvályhodný občanský postoj, který lze jen těžko označit za ekoterorismus. Marcel Hájek si prostě plete pojmy.

Charakteristickým rysem Zelených je ale jejich apriorní odpor proti stavbě čehokoli, dálnic na prvním místě. "Plzeňský obchvat je pravděpodobně jediným úsekem dálnice v České republice, který ekologické iniciativy s ohledem na zdraví obyvatel Plzně bezvýhradně podporují," oponuje Rovenský a jedním dechem zdůrazňuje, že celé dosavadní "brzdění" výstavby varianty SUK2 bylo přísně věcné a nešlo o zlomyslné obstrukce. Vrchní soud mu v tom ostatně dal za pravdu.

Odpůrci varianty SUK2 ale ukrývají v rukávu eso: dvaadevadesát lidí (mezi nimiž nechybí třeba bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal, sociolog Jan Keller či vedoucí katedry geografie Západočeské univerzity Stanislav Mirvald) si společně koupili půl metru široký a padesát metrů dlouhý pozemek, který by měla trasa SUK2 protínat. "Naším cílem je dosáhnout nového, nezávislého posouzení obou tras. Pokud se pak ukáže, že je varianta SUK2 opravdu výhodnější než původně schválený koridor, dokážu si představit, že ustoupíme. V opačném případě máme díky pozemku možnost stavbu varianty SUK2 zablokovat," vysvětluje Rovenský. Jako o ekoteroristovi o něm budu psát teprve v případě, že toto své slovo nedodrží.

KDO JE KDO

Zjednodušovat spor o obchvat na hádku "hodných" ochránců přírody se "zlými" bezohlednými technokraty je ale samozřejmě nesmysl. Motivy, které oba tábory rozdělují, jsou mnohem složitější a ve hře je mnohem víc faktorů než spory o množství výfukových plynů, ochranu vodních zdrojů či pokácení několika stromů. Střetávají se tu protikladné zájmy celé řady znesvářených nátlakových skupin, které jsou navíc často velmi dovedně zamaskovány. Pokus o jejich rozpletení je možná vůbec nejzajímavějším úkolem každého, kdo se chce sporem o plzeňský obchvat zabývat. První podskupinou zdánlivě jednotného tábora odpůrců trasy SUK2 přes vrch Val jsou takzvaní nimbysté. "Zkratka vznikla z anglického slovního spojení ,Not in my backyard;" vysvětluje Rovenský. "Znamená to ,Ne na mém dvorečku`. Jde o efekt, podle kterého lidé ostře protestují proti umístění ekologicky sporné stavby v blízkosti svého bydliště, ale když se škodlivý projekt přesune o pár kilometrů dál, okamžitě jim přestane vadit." Nimbysté tedy uznávají potřebnost a důležitost čehokoli, jen pokud se jich to osobně nedotýká: Ať' si komín klidně kouří dál, jen když budou saze padat na sousedovo prádlo. Nimbysty lze od obyčejných sobců obtížně rozeznat proto, že většinou mívají plná ústa ekologie. Chatař, přes jehož pozemek má vést veřejně prospěšná dálnice, vám bude s vážnou tváří tvrdit, že jeho angrešty mají pro budoucí pokolení nedozírnou ekologickou cenu, produkují kvanta kyslíku a patří mezi kriticky ohrožené druhy rostlin.

Druhou skupinou jsou ekologičtí aktivisté a laičtí ochránci přírody, které na rozdíl od nimbystů zajímá podstata problému. Někdy s nimi lze souhlasit i z odborného hlediska. Jak ale roli Zelených posoudit v případě multikriteriální analýzy; v níž jsou zájmy ochrany přírody a krajiny jen jedním z mnoha posuzovaných faktorů? "Třetí skupinou jsou zhrzení odbornici, kteří nepřenesli přes srdce, že jimi navrhovaný koridor mezi Černicemi a Bručnou byl později vládou změněn na trasu SUK2," doplňuje Jiří Novák, který z této motivace podezírá například jednoho z dnešních spolumajitelů pozemku, bývalého ministra životního prostředí Ivana Dejmala. "Vymýšlejí proti nám obstrukce za každou cenu. Zákon je takový, že když chtějí něco zdržovat, mohou to dělat donekonečna. Demokracie má bohužel svůj rub i lic." A konečně do čtvrté skupiny řadí Jiří Novák ekologicky orientované právníky a posudkáře. Soudit se do omrzení a vyžadovat stále nové a nové odborné posudky je prý velmi lukrativní džob.

Buďme ale spravedliví - jednotnou skupinou nejsou ani zastánci trasy SUK2 přes Val, kteří původní koridor odmítají. "Hlavní slovo mezi nimi mají nimbysté z Bručné a Černic, kteří za průchod dálnice přes Valík bojuji jen proto, aby odvrátili nebezpečí, že ji budou mít za humny," zdůrazňuje Rovenský. "Další nátlakovou skupinou mohou být spekulanti, kteří nakoupili pozemky v blízkosti trasy SUK2. Až bude dálnice stát, rozprodají je na benzinové pumpy a supermarkety. Kdyby dnes došlo ke změně trasy, přišli by o obrovské zisky. Na průchodu dálnice Valíkem mohou mít zájem i firmy, které ji budou stavět. Obtížný terén znamená podle našich odhadů nutnost větších investic, a tím i vyšší zisk. "

A proč dnes trasu SUK2 tak houževnatě prosazují lidé z plzeňské radnice? Podle Rovenského si na tom, že se jim podařilo dálnici "odšoupnout" dál od města, vybudovali celou svou politickou kariéru. "Dnes už nemohou přiznat, že se mýlili. V očích veřejnosti by to byla politická chyba, která by je mohla stát křeslo." Netřeba zdůrazňovat, že v řevu mnoha navzájem překřikujících se skupinek jakákoli snaha dobrat se nějakého objektivního závěru beznadějně zaniká. Kapituluji.

SVATÁ PROSTOTA

Poseděl jsem pár hodin v kancelářích, pročetl desítky stran úředních písemností a odborných analýz. Pak jsme s Janem Rovenským a odpůrcem trasy SUK2 Zdeňkem Drncem nasedli do auta a jeli se podívat do terénu. V tu chvíli jsem pochopil, že když člověk na všechny ty navzájem se vylučující odborné názory zapomene, nelze z hlediska prostého selského rozumu trasu SUK2 označit jinak než jako hovadinu: místo aby obchvat vedl rovně údolíčkem mezi poli, udělá v krajině oblouk a zakousne se do vrchu Val. A už jsem v duchu viděl dopisy popuzených čtenářů: jak mohu tak neobjektivní a vulgární slovo, jako je "hovadina", vůbec vyslovit? Jak mohu složitý multikriteriální problém, nad kterým se už roky hádají týmy odborníků, zjednodušit na úroveň kloučků z pískoviště, kteří se perou o to, kudy půjde dráha pro jejich autíčka? "Nic si z toho nedělejte, " pravil Zdeněk Drnec. "I několik úředníků státní správy nám mezi čtyřma očima přiznalo, že podle jejich soukromého názoru je varianta SUK2 nesmysl a vláda ji schválila jen proto, aby utišila pár křiklounů. Jeden bývalý náměstek ministra hospodářství nám dokonce řekl: Pánové, z odborného hlediska je to šílenost, ale nechtějte po mně, abych označil vládu za blbce."

A pak jsem seděl v autě z Plzně do Prahy a přemýšlel o tom, jak snadno bych mohl při troše snahy " za blbce" označit kohokoliv ze zúčastněných: "vypočítavého politika" Proska, "ekoteroristy" Rovenského a Drnce, "nimbysty" z Bručné a Černic, "křiklouny" ze Štěnovic i "bezohledného technokrata" Nováka. Ďábelsky složité multikriteriální problémy typu plzeňského dálničního obchvatu jsou novinářským eldorádem právě proto, že o nich lze psát desítky protichůdných černobíle šokujících čtivých story.

REFLEX č.9/98 (vyšlo 26.2.1998)


Další informace o...
...tom jak můžete pomoci Vy ...dálničním obchvatu Plzně sekci "Za ekologicky čistou dopravu" Dětech Země - Plzeň Dětech Země




Stránku připravil: jan.rovensky@ecn.cz
2.března 1998