Přírodní park Košíře - Motol

V těsném sousedství parku Košíře - Motol jsou dvě zcela samostatná území - přírodní památky, které by si zasloužily uvést rovněž. Jde o PP Háje a PP Skalka. Tento text je neuvádí.

Přírodní park Košíře - Motol se rozkládá na ploše 172,1 ha a jeho převážná část se nachází na území městské části Praha 5. Ačkoli je rozlohou ze všech jedenácti pražských parků nejmenší, má jasně vymezené své místo v systému ochrany přírody a návštěvník si zde najde řadu zajímavostí ať již se zajímá o přírodu, historii, sport a nebo rekreaci.

Všeobecná část

Park byl zřízen vyhláškou HMP č. 3 již v roce 1991 a jeho hlavním posláním je zachovat a trvale chránit toto vymezené území pro jeho přírodovědecké, krajinné a estetické hodnoty, tak, aby přispívaly k zlepšení životního prostředí v hlavním městě.

Vyhláškou je výrazně regulováno hospodářské využití území, výstavba je omezena trvalou stavební uzávěrou.

Součástí parku jsou i zvláště chráněná území, přírodní památky, stanovené zákonem 114/92 Sb. Jde o následující : PP Vidoule / NVP 5/88/, PP Kalvárie /NVP 4/82/, PP Motolský ordovik /NVP 5/88/.

Nejvýraznějším krajinným prvkem přírodního parku je stolová hora Vidoule /nejvyšší bod v Praze 371 m nad mořem/. Je tvořena mohutnými vrstvami usazenin třetihorního moře. Na dně poměrně mělkých a teplých moří se ukládaly téměř vodorovné vrstvy pískovců, slínů, břidlic a opuk. Právě Vidoule představuje školní příklad geomorfologických jevů, při nichž vodorovně uložené vrstvy nápadně vystupují nad okolním terenem. V tomto případě hovoříme o tak zvaných svědeckých horách, to znamená, že útvary jsou tvořeny staršími horninami, které se již v okolí nevyskytují.


Geologie území

Podloží Vidoule je tvořeno černými, střípkovitě se rozpadajícími při povrchu zvětralými ordovickými břidlicemi vinických vrstev. Ty zde vytvářejí plochý, pohřbený paleorelief, na němž někdy spočívají přeplavené lateritické zvětraliny. Vinické vrstvy přecházejí do rovněž ordovického letenského souvrství, které je tvořeno hnědými až hnědošedými břidlicemi, které se střídají s kvarcitickými vložkami. Na rozhraní letenských a vinických vrstev je lokálně vyvinuta poloha málo hodnotných železných rud - pelosideritů, které byly předmětem opakovaných pokusů o těžbu a to především v 19. stol.. Na ordovickém podloží leží křídové perucké souvrství.

Spodní poloha pískovců, ležících nad jílovci o mocnosti až 6 m, je rozpadavá a příliš se nehodí jako stavební kámen. Naproti tomu vyšší pískovce, náležící již ke korycanským vrstvám, patřily mezi poměrně vyhledávaný kámen střední kvality, který zde byl hojně těžen. Těžbou došlo k vytvoření jakési plošiny o šířce 20ti metrů, táhnoucí se paralelně s jihovýchodním okrajem Vidoule. Lomová činnost po sobě zanechala velký objem odvalů.

Kvartérní sedimenty jsou kromě svahovin zastoupeny i písčitými sprašemi, které směrem k plochému údolí Jinonického zámečku přecházejí do dekalcifikovaných žlutohnědých, písčitě-jílovitých zemin.

Původně jednolité vrstvy byly v pozdějších geologických dobách erozními pochody postupně narušovány a rozčleňovány a tím došlo k tomu, že na Vidouli výrazně vystupují ve skalních pískovcových stěnách až 20 metrů vysokých.

Nejvýraznější geologické jevy můžeme pozorovat na území

Přírodní památky Vidoule /6,69 ha, stanovena Vyhl. NVP č. 5/1988/, rozdělené na tři samostatné části, které nazýváme podle jejich polohy jižní, východní /jde o jihovýchodní hranu/ a  severní.

Východní a severní okraje byly v minulosti rozčleněny celou řadou pískoven a lomů, ve kterých se těžil stavební kámen - pískovec. V současné době nejsou lomy již využívány, a protože většinou neměly velký rozsah, začlenily se do krajiny tak, že je ani nevnímáme jako umělé výtvory.

Při práci v lomech, ale i dnes, můžeme nalézt zajímavé ukázky zkamenělin nejrůznějších mořských živočichů, zejména Inoceramus labiatus, Enoploclythia leachi a Rhynchostreon surborbiculatum.

Jižní hrana Vidoule je tvořena usazeninami a svahovinami a má charakter teplomilné stepi.

Přírodní památky Kalvarie / 3,26 ha, stanovena Vyhl. NVP č. 4/1982/

Nachází se ve východní části parku a má zcela jinou geologickou stavbu. Jedná se o významný krajinný prvek - hřbet a palouk po obou stranách Plzeňské ulice, rozdělené údolím Motolského potoka, které bylo později uměle rozšiřováno. Nacházíme zde významné výchozy diabasů s typickou kulovitou odlučností a z části břidlic litenské skupiny siluru. Území přírodní památky bylo tvarováno a postupně znehodnoceno starými lomy. I zde jsou známy drobné paleontologické nálezy.

Přírodní památky Motolský ordovik / O,2 ha Vyhl. NVP č. 5/1988/

Je geologickou zajímavostí území, která vznikla terenním zářezem při budování železniční trati Praha Smíchov - Slaný. Odkrytím vrstev se vytvořil významný geologický profil pro korelaci v rámci mediteránní provincie, v němž jsou odkryty vrstvy na hranici stupňů dobrotiv - beroun /ordovik/. Bohaté paleontologické naleziště trilobitů a hyolitů.

Vedle hory Vidoule tvoří druhou významnou část přírodního parku tak zvaný Cibulecký háj, který na ní bezprostředně navazuje. Nachází se na severním svahu Vidoule, vrstvy sedimentů a svahovin jsou modelovány do nevýrazných údolí


Hydrologie území

Je dána především činností vody.

Hydrologické poměry území jsou ovlivněny jeho geomorfologickéu skladbou.

Oblast stolové hory Vidoule je tvořena křídovými sedimenty bělohorského souvrství s puklinovou propustností a v podloží pak peruckokorycanským souvrstvím s průlinovo-puklinovou propustností. Koecifient transmisivity se u těchto plošně izolovaných reliktů křídových sedimentů pohybuje na hodnotách s nízkou transmisivitou a s vydatností pramenů řádově až několika desetin l/sec. Podloží křídových sedimentů tvoří horniny ordoviku s typickou puklinovou propustností a  s velmi nízkou transmisivitou. Na rozhraní korycanských pískovců a jílovců peruckých vrstev dochází drobními prameny k odvodňování nadložních křídových hornin na celé linii horninového rozhraní. Tyto prameny sytí odvaly ze starých těžeb a svahoviny /podobně jako na Petříně/. Generální směr a sklon vrstev je cca 15 stupňů jihovýchodně a proto se nejvýznamnější druhotné svahovinové zvodně nacházejí pod východní a severní hranou Vidoule.

Nejvýznamnější pramen, který je znám již od středověku, se nachází v sz části ulice Na pomezí cca 5 m od kraje silnice.

Rovněř na severní straně Vidoule je registrováno několik pramenů proměnlivé vydatnosti 0,1 - 0,5 l/sec., které nad železniční tratí vytvářejí stále tekoucí potok. Oblast je odvodňována do Motolského potoka. Významný pramenný horizont je vyvinut v oblasti Motol - Na Hliníku, kde se nachází slatinné loučky s prameništi.

Na severním okraji přírodního parku se nachází zbytky původní údolní nivy Motolského potoka v délce cca 1 km, tj. poslední úsek, než je pod svahy Cibulky potok sveden do kanalizace. Na potoce je vybudována kaskáda tří rybníků, další vodní nádrže najdeme v areálu Motolského krematoria.

Zajímavostí je výrazný průlom Motolského potoka sopečnými diabasovými vrstvami v oblasti PP Kalvarie při ulici Plzeňská.


Flora v přírodním parku

Vrch Vidoule je topograficky znám již z 20.let minulého století. Staří botanici jako Čelakovský /1870/, nebo floristé z doby Opitzovy řadili severní svahy Vidoule k Cibulce a jižní pod širší údaj Jinonice. Podle tehdejších map byly tyto svahy bezlesé.

Doc. V. Skalický Csc., významný botanik okolí Prahy, ve své práci z roku 1986 soustředil staré herbářské položky a porovnal je se starší literaturou a vlastními výsledky. Na jižních svazích lze konstatovat druhové ochuzení a postupnou ruderalizaci. Druhově pestrá světlomilná a sucho a teplomilná květena je ovlivněna změnami systému zemědělství, převažují úhory a bohužel i rozsáhlé skládky, na omezení druhové skladby má velký vliv přerušení pasení a kosení. Přesto na jižních svazích nacházíme zbytky teplomilného trávníku, s válečkou prapořitou a kostřavou žlábkatou. Východní svah je druhově bohatší. Vyskytují se zde teplomilnější vegetace /Festuca rupicola, Eringium campestre, Verbascum thapsiforme, Cichorium intybus, Reseda luteola, Scaboisa ochroleuca, Euphorbia cyparissias, Centaurea jacea, Onopordon acanthium, Seseli asserum, Echium vulgare, Echinops spaerocephalus, Carduus acanthoides, Achillea millefolium, Silene inflata, Cirsium arvense, Pastinaca sativa, Erigeron canadensis, keřové patro tvoří Swida sanquinea, Crataegus monogyna, Rosa canina, Sambucus nigra, Fraxinus excelsior stromové patro Juglans regia a Cerasus spp../.

Nad ulicí Na Pomezí nacházíme cennější vzrostlé duby. Významná je existence starého dubu /Quercus robur 200 - 300 let/ u prameniště historického vodovodu Vidoule.

Severní svah utrpěl druhotným zalesněním, do něhož se zapojily i náletové dřeviny. Rovněž hustý zápoj křovin zcela změnil prostředí a světlomilné druhy byly eliminovány.

Významné lokality na pramenném horizontu byly rovněž ovlivněny zastíněním. Na slatinných loučkách nacházíme přesto Jancus inflexus, Pellia epiphylla, Tussilago farfara a Ribes rubrum.

Pod horizontální cestou pod vrchem Vidoule jsou cenné lemy porostů starých buků a dubů, jinak je oblast zalesněna borovicí lesní, borovicí černou, modřínem opadavým. Najdeme ale i smíšenou výsadbu javoru, bříz a lip.

Významné je naleziště xerotermní květeny na ostrohu Kalvárie. Zde nalézáme porost pěchavy vápnomilné s výskytem vzácného reliktu česneku tuhého, dále chrpy chlumní a koniklece lučního, hojná je bělozářka liliová. Po okrajích zbytky hájové vegetace. Na protější západní části se svahy s jižní expozicí jsou útržky kavylových stepí. Na okrajích malý zbytek habrové javořiny.


Fauna v přírodním parku

PP Vidoule

Z hlediska biogeografického členění patří posuzované území do přechodových společenstev mezi Českobrodským bioregionem a Karlštejnským biokoridorem. Územím Vidoule prochází několik biokoridorů a biocentra výrazně plní funkci refugia. Z bezobratlých na jižních stepích zde byly zjištěny významné druhy, např.:

RNDr. Jaromír Strejček ve svém průzkumu z r. 1996 uvádí sedm druhů reliktních /z čeledi mandelikovitých Chrysomelidae s druhy Coptocephala rubicunda, a štítonoš Cassida rufovirens, z čeledi Urodontidae druh Urodon conformis, z čeledi nosatcovitých Curculionidae s druhy Otiorhynchus fullo, O. velutinus Germ., Trachyphloeus angustisetulus Hans., T. asperatus /Boh./ a dvacet jedna typických, čímž dokumentuje dostatečně refugiální charakter území. Jde o zejména stepní druhy, tj. u reliktních stepních druhů o druhy přežívající ze stepního období před cca 8 000 lety. U víceméně autorem příležitostně sebraných střevlíkovitých /Carabidae/ je součet kategorií reliktních a typických 13 oproti 8 expanzivním, což je poměr velice příznivý pro předcházející hodnocení jako území silně refugiální a to i u  dravých brouků. Stepního charakteru jsou Amara sabulosa, Ophonus rupicola, Ophonus schaubergerianus, Ophonus melletii, Harpalus pumilus, Masoreus wetterhallii, Reliktním druhem je i Cymindis angularis Gyll.

Zajímaným společenstvem je dle práce z roku 1994, Dr. Zdeňka Pádra Csc. , kterým zjistil v daném území přírodní památky Vidoule, včetně jejích ochranných pásem 106 druhů blanokřídlých, skupina samotářských včel rodu Halicktus a Andrena. Dále je zde včela Osmia bicolor Schrank a u tohoto druhu parazitická zlatěnka Chrysura dichroa Dahlbom. Oba druhy jsou ojediněle nalézány i v Prokopském a Dalejském údolí a patří k nejvýznačnějším nálezům na Vidouli.

Průzkumem z roku 1994 entomologa P. Číly bylo zjištěno v oblasti PP Vidoule a jejích ochranných pásmech 78 druhů motýlů, z nich ohrožené dva druhy otakárků /Papilio machaon a Iphiclides podalirius/.

Dále se zde vyskytují zajímavé druhy čmeláka /Bombus spp./, kovaříka /Lacon spp./, mravenců /Formica spp./ a  na jižním otevřeném svahu měkkýši s ohroženou trojzubkou stepní /Chondrula tridens/ a  další.

Z obratlovců byly zjištěny nebo pozorovány tyto ohrožené druhy :

Obojživelníci /skokan zelený, ropucha obecná, mlok obecný/ plazi /ještěrka obecná, slepýš křehký,/. V hustých křovinatých porostech jsou hnízdiště ptáků, z nichž uvádíme řadu ohrožených druhů, např. křepelka polní, sova pálená, strakapoud bělohřbetý a prostřední, sýček obecný, hýl rudý, chocholouš obecný, slavík obecný, ťuhýk obecný, výr velký dále zde byl opakovaně pozorován výskyt dudka chocholatého. Dále výskyt strnada obecného, pěnice černohlavé a hnědokřídlé, drozda zpěvného a dalších.

Ze savců kromě běžných druhů /černá zvěř, srnčí, zajíc, králík, lasice kolčava, ježek/ můžeme pozorovat výskyt v hojné míře veverky obecné. Ve skalních dutinách žijí netopýři /blíže neurčený druh Myotis spp./.

PP Kalvarie

Významnou refugiální funkci pro drobné živočichy představuje i PP Kalvarie. Zde můžeme nalézt např. z plžů pontický prvek páskovka žíhaná či z reliktních stepních brouků střevlíci Olisthopus sturmii a Harpalus vernalis, malá svahová plocha přirozeného listnatého lesa ve východní části je cenný les kontinuální - dokazuje to přítomnost bezkřídlého nosatečka Acalles comutatus. Z obratlovců se objevuje ještěrka obecná, z ptáků drozd zpěvný, budníček menší a mlynařík dlouhoocasý.


Kulturní památky a jiné zajímavosti v parku a okolí

Jinonický zámeček - areál čp.1, ulice Na Vidouli 1

Jinonický dvorec je připomínán již v roce 1088. Vystřídala se zde řada majitelů. Za třicetileté války zde byla zpuštošena tvrz. Po třicetileté válce se osada Jinonice stala zbožím Pavla Michny z Vacínova, který zde nechal zbudovat zámeček. Hospodářský dvůr vznikl až po jeho smrti. Dvorec spolu se zámečkem nechal přestavět roku 1685 Jan Adolf Schwarzenberg. Přes řadu dílčích úprav si objekt zachoval charakter raně barokního velkostatku z konce 17. stol.. Klasicistní úpravy areálu proběhly roku 1815. Nad vstupním portálem lemovaným pilastry je kamenný švarcenberský pískovcový znak. Nad klenutým vjezdem uprostřed střechy je dřevěná věžička s hodinovým strojem. Na vstupním nádvoří najdeme čtvercovou pískovcovou kašnu a sluneční hodiny na středním křídle, které rozděluje rozsáhlý hospodářský dvůr na dvě části. V ohradní zdi zámečku je vestavěn patrový altán, vystupuje směrem do bývalého parku. Za ním se nachází klenutá brána.Na levé straně od vstupní brány do zámečku je umístěna pamětní deska s bustou /autor M. Kužel, 1955/, připomínající buditele a básníka Antonína Jaroslava Puchmajera, který zde žil v letech 1804-1805. Součástí hospodářského dvora bývala řada rybníků, ze kterých zůstaly pouze tři. Zámecký rybník v areálu objektu v zahradě, Jinonický rybník na návsi v Jinonicích a Butovický rybník na návsi v nedalekých Butovicích. Všechny jsou propojeny a jsou pozůstatkem švarcenberské rybniční kaská

Hospodářská usedlost č. 7 v ulici U Jinonického Rybníčka 1

Komplex původní hospodářské zemědělské usedlosti se zajímavou dvoubarevně řešenou fasádou, členěnou lisenovými rámci s vykrojenými rohy. Na nádvorní straně s pavlačí na dvou pilířích. Letopočet 1791 v lichoběžníkovém štítu. Vynikající doklad pozdně barokní zástavby selského obydlí.

Obytný dům čp. 13, v ulici Karlštejnská 33

Obytné patrové stavení z konce 18.století s mansardovou střechou, v interierech dochován trámový strop a valené klenby

Obytný dům čp. 17, v ulici Karlštejndká 35

Raně klasicistní obytné patrové stavení s mansardovou střechou, fasády upraveny novodobě.

Historický vodovod Vidoule s rezervoárem v ulici Na Pomezí

Součást řady původních vodohospodářských děl vybudovaných švarzenberskými staviteli. První písemná zpráva pochází z roku 1706, kdy byla voda vedena dřevěnými trubkami. V roce 1799 byla avržena rekonstrukce hornickým způsobem. Poté došlo patrně k vybudování podzemního přivaděče v déle přes 1 km za účelem přivedení vody do jinonického zámečku, pro provoz pivovaru. Hlavní rezervoár leží při ulici Na Pomezí za zástavbou rodinných domů, v lese, proti starému dubu. Tento je napájen dvěma přívodními štolami s kamennými koryty v délce 14,5 a 17,9 metrů. Prameny jsou jímány obdélníkovou komorou, zabudovanou pod povrchem tak, že z celé stavby jsou viditelná pouze kovová dvířka. Rezervoár vykazuje nejméně dvě stavební úpravy. Vodovod vede ulicí Na Pomezí, Karlštejnskou, U dětského hřiště do zámku. Odtud pak byl veden k obecním stojánkům ve vsi. Voda je z části dodsud používána v zámku jako užitková, část slouží k zalévání zahrádek pod rezervoárem. Kulturní technická památka.

Štola se zazděným vstupem proti domu č. 18 v ulici Na Pomezí, zřejmě pozůstatek po staré těžební činnosti, za druhé světové války upravena jako kryt.

Jeskyně v pískovcovém lomu nad ulicí Na Pomezí vznikla těžbou písku. Lom nad ulicí Na Pomezí od rezervoáru směrem k Jinonicům v délce cca 200 metrů, dříve těžba kamene a písku, dnes přírodní památka.

Usedlost Šmukýřka čp. 724, v ulici Na Šmukýřce

Hospodářská usedlost doložená v roce 1713. Patrové obytné stavení z doby kolem roku 1820 s klasicistním průčelím, kolem velkého hospodářského dvora. Východní část suterenu sýpky je zbytkem původní barokní usedlosti. V zahradě sala terrena a kaple sv. Prokopa šestiúhelného půdorysu, zaklenuta plackou. Fragmenty nástěnných maleb. Usedlost je typickým příkladem letního sídla spojeného se zemědělským provozem v okolí hlavního města. Kolem roku 1908 zde pobýval malíř Mikoláš Aleš, který zde na stěně provedl skicu uhlem.

Usedlost Cibulka čp. 118, v ulici U Cibulky

Původně hospodářský dvorec uprostřed vinic , známý již ve 14. století. Usedlost byla pojmenována po rodu Cibulkových z Veleslavína, který dvůr v 15. století vlastnil. Z barokní přestavby se dochovaly stáje, zaklenuté valenou klenbou s lunetami. V letech 1817-1826 byl celý areál upraven empírově pasovským biskupem Leopoldem Linhartem Thun-Hohensteinem. Jádrem komplexu je zámeček, se žánrovými plastikami od J. Malínského, kolem obdélného dvora obytné budovy s balkony a věžičkou, slunečními hodinami, hospodářské objekty a zděné psí budky a holubníky ve tvaru hrádků. Ve dvoře je kamenná kašna s vějířovitou kochou. U vstupu na východě dva osmiboké altány se zvonovou šindelovou střechou. Na zahradní terase pískovcové sochy číňanů. Toskánský sloup připomíná návštěvu císaře Františka I. Anglický park je doplněn řadou drobných architektur a soch. Jsou to vyhlídková věž hranolová věž z kamenného zdiva s vnějším cihelným schodištěm ukončená cimbuřím, přístupná, pseudogotická hájovna, postavená kolem roku 1820 v romantickém pojetí s gotizujícími prvky na štítech s cimbuřím, poustevna drobná půlkruhová stavba s lomeným vstupním portálem a dvěma hrotitými okny. Střecha cihlová, půlkuželová. Střešní atika s motivem hrotitých oblouků. Čínský pavilon - drobná stavba romantického charakteru s orientálními prvky, socha Diany se psem - z dílny F.X. Platzera, socha Jupitera - volně stojí v parku nad dnes vyschlou studánkou. Zřejmě rovněž z Platzerovy dílny. Socha sv. Jana Nepomuckého, umístěna při ulici Nad Hliníkem , z r. 1818 autor Václav Nedoma. Socha zvaná Chronos umístěna pod umělou zříceninou v parku. Socha muže svírá levou rukou krk drobné postavičky, lidově nazývána Škrtič.

Maltézský mlýn čp. 10, v ulici Plzeňská 231

Bývalý Maltézský mlýn, komplex budov kolem hospodářského dvora, obytné stavení - jednopatrová stavba z druhé poloviny 18. století, přestavěna klasicistně. Část přízemí zaklenuta do pasů, v části dřevěný trámový strop, bývalá mlýnice je plochostropá. Zajímavá technická památka. Západně od mlýna je mlýnský rybník s kamennou hrází a výpustí.

Kamenný kříž s datem 1721 na skále nad bývalým mlýnem se nachází na území PP Kalvarie.

Zámeček v Motole čp. 3, v ulici Za Opravnou 4

Romantická stavba zámečku s gotizujícími prvky z druhé poloviny 19. Století, dvoukřídlá budova s nárožní věží a bohatě členěnou fasádou. Kamenný erb řádu maltézských rytířů. Kolem hospodářského dvora přízemní hospodářské budovy.

Statek Bulovka čp. 204, ulice Jinonická 59

Původně gotická usedlost ze 14. století. Rozsáhlý zemědělský dvůr s obytnou a hospodářskou částí a velkou zahradou. Dnešní areál je výsledkem barokních a klasicistních úprav. Zahrnuje obytnou patrovou budovu s mansardovou střechou a tři hospodářské objekty kolem obdélného dvora . V zahradě gloriet šestibokého půdorysu, gotizující průčelí s otvory v lomených záklencích s jehlancovou střechou z počátku 19. století, současně s ním postaven skleník. Na statku Bulovka chovají koně.

Usedlost Šalamounka čp. 769, ulice U Šalamounky 41

Pozůstatek z původní rozsáhlé usedlosti dnes představují dva jednopatrové na sebe navazující objekty, dříve obytné, klasicistního původu s novodobými úpravami. Kolem dvora ohradní zeď jejíž části jsou bývalým obvodovým zdivem asanovaných hospodářských budov.

Usedlost Turbová čp. 1066, ulice Jinonická 6

Dříve středověká viniční usedlost s terasovitou zahradou, přestavěna nejprve barokně po polovině 18. stol. /zachována vstupní brána/, později stržena a nahrazena patrovou novobarokní vilou s věřičkou /19. století/, jakož i hospodářské budovy při Jinonické ulici. V terasovitě upravené zahradě můžeme najít pozůstatek původních barokních vstupních bran - pilíře nesoucí pískové sochy putti. Za ohradní zdí v centru zahrady jsou dva mohutné tisy, jejichž stáří se odhaduje na 300 let. Tyto stromy jsou rovněž chráněny.


Sport a rekreace

Park Košíře - Motol je místním centrem rekreace a sportu. Území je protkáno hustou sítí cest vhodných jak pro pěší, tak pro cykloturistiku. Parkem prochází žlutě značená turistická stezka ze Stodůlek do Košíř v délce 3 km. V parku je možné provozovat též turistické výlety na koních s výchozím centrem v usedlosti Bulovka.

Koupání v letních měsících je možné na veřejném koupališti na prostředním rybníce v Motole. Houbařská sezona začíná na jaře a končí až v listopadu. Milovníci hub se mohou těšit na četné nálezy. Rostou zde hojně např. hřib pravý, babka, hřib kovář a koloděj, hřib královský, dubový, klouzek modřínový, muchomůrka růžová, holubinky, kozák, křemenáč, pečárka, bedla jedlá a další. Upozorňujeme rovněž na hojný výskyt smrtelně jedovaté muchomůrky hlízovité v bílé i zelené formě.

Milovníci golfu mají v západní části parku k dispozici devítijamkové hřiště s klubovnou v areálu Na Hliníku.

Tenis a minigolf lze hrát ve sportovním areálu VŠ v ulici Nad Hliníkem. Zde je také umístěn camping pro autoturistiku.

V zimních měsících zde návštěvníci najdou ideální podmínky pro běh na lyžích a dobré podmínky pro bruslení na rybnících v Motole, Jinonicích a Butovicích.


Vyhlídkové body

Z jižní hrany Vidoule je rozsáhlý výhled na Barrandov, Prokopské a Dalejské údolí, Jinonice, Butovice, Stodůlky.

Na pražskou kotlinu s památkovou rezervací se můžeme podívat ze severovýchodní hrany nad křižovatkou ulic Na Pomezí a Bení škova.

Z Kalvarie od kříže máme výhled na Motolské údolí.

V ulici U Šalamounky se nám otvírá pohled směrem na Smíchovské údolí a část pražské kotliny.

V ulici K Měchurce směrem do parku na vyhlídkové cestě se nám otvírá pohled na Vidouli a Jinonické údolí.


Přístup do parku Košíře - Motol

Metrem trasa B, stanice Jinonice, 10 minut pěšky ulicí Karlštejnská ke křižovatce U Pošty a k Vidouli, stanice Nové Butovice, pěšky k Jinonickému zámečku, ulicí Na Vidouli 15 minut

Autobusem MHD č. 123 ze stanice Anděl do stanice v ulici Naskové pěšky 2 minuty, na konečnou Šmukýřka pěšky 5 minut

č. 137 ze stanice Anděl do stanice Farkáň přístup k Bulovce a Šalamounce

č. 130 ze stanice Anděl do stanice Pod Šmukýřkou k Bulovce a Šalamounce

nebo k trati a odtud ke Šmukýřce, nebo Vidouli

do stanice Vidoule - U Pošty pěšky 2 minuty

Tramvají č. 9 nebo 7 na stanici Motel Golf a pěšky 5 minut

Vozovna Motol a pěšky 5 minut

Krematorium Motol a pěšky 2 minuty

Vlakem ČD ze stanice Praha - Smíchov do zastávky Cibulka nebo Stodůlky a jste přímo v parku.


 Děti Země   Centrum pro podporu občanů   akce Cibulka 
©  Děti Země  4.5.2000